Polní kázání. Dne 21. června roku 1943 bylo zde, v naší obci, takzvané polní kázání. Všichni zemědělci museli se povinně dostaviti v 1 hodinu odpoledne před obecní úřad, a potom chodili po polích. Pan profesor Štefek z rolnické školy z Rakovníka přednášel (zase povinně), zemědělcům vykládal a ponaučoval. Ku příkladu: Tento pozemek měl býti obdělán tak, tento zase tak. Toto obilí se mělo pohnojiti draslem, toto zas dusíkem. Toto obilí je napadeno rzí, neb hmyzem, poučoval - co je proti tomu, co je pro atd. atd. Bývalo toto polní kázání zajímavé, přednáška pana profesora Štefka velmi poučná, bylť on na slovo vzatý odborník. Prošel se celý katastr, názorů bylo až dost a dost. Tato chůze po polích, exkurze zvaná, se konala hlavně, by o zdělání půdy se u zemědělců zvýšil větší zájem a o lepší vytěžení z půdy více výrobků, by se více v nynější těžké době vyrobilo. Byl to boj: Více zrna! Více píce! Více chmele! Byl to: Boj o zrno! A aby snad zemědělci nepáchali Němcům tak zvanou "pasivní rezistenci", byli zemědělci takovými kázáními nuceni pracovat od slunka do slunka. Flott! Flott!
Žně v roce 1943 byly výborné. Ačkoliv v květnu vůbec nepršelo, ani nekáplo, červen všecko napravil, pršelo denně. Staré zdejší přísloví zní: U nás nezáleží na měsíci květnu, zda prší, déšť v červnu statek rozmnoží. A tento rok se toto přísloví osvědčilo. Žita byla nádherná, jak v slámě, tak zrna hojně sypalo. Rovněž pšenice byly prímové. Taktéž ječmeny, méně ovsy, luskoviny byly zavěšeny, samé lusky. Píce se však uvedly poskrovnu. Bramborů naprosto hodně málo, byla bramborová katastrofa; druhý lidový chléb, jak se nyní ve válce říká, ten nenarostl žádný. V květnu bylo sucho, panovala obrovská vedra, takže se semena bramborová přímo v půdě upekla, zvláště v půdách písečnatých. O brambory byla veliká bída. A tak následovala kontrola za kontrolou - metla zemědělců. Nastalo snižování množství semen na hektar. Následkem neúrody brambor úřady stanovily předem 25 q bramborových semen na 1 hektar, poté stanovily 20 q bramborových semen na hektar a posléze 18 q na jeden hektar. Avšak dle "německé chytristiky" brambory ony od těch semen připadly ke kontingentu a ten se musel větší o brambory ty odevzdat svému vykupovači. U nás Hospodářskému družstvu v Rakovníku. Pěstitel obdržel za 1 q brambor 56 korun.
I chmele se urodilo málo, cena chmele za 50 kg 2600 korun, na tu bídu hodně málo. Následkem sucha v květnu rozmnožil se na chmeli hmyz, sviluška, předem dřepčíci aj., též peronospora.
Velký koncert pořádán byl dne 20. března roku 1941 (?) v sále sokolovny v Kněževsi na popud Osvětové komise v Chrášťanech a Osvětové komise v Kněževsi. Návrh dali farář Církve československé Valenta a učitel zdejší Černý Václav. Tito dva dobří čeští a neúnavní pracovníci kulturní nacvičili ve zkouškách - v Chrášťanech hudebníky Černý Václav a zpěváky z Kněževsi bratr farář Valenta Jaroslav v Kněževsi. Takže na koncertě tom účinkovaly dva sbory, tj. hudební sbor a pěvecký sbor. Celkem bylo 50 hudebníků, ponejvíce z Chrášťan a asi 35 zpěváků a zpěvaček z Kněževsi. Poslední zkouška byla společná v Kněževsi ve škole. Hrály se skladby: Od Kmocha, Smetanovy, Dvořákovy, Fučíkovy, Suppého, Lehárovy, Nedbalovy, Vačkářovy, od J. Biskupa, Devátýho, od R. L. Vašaty, Austa, Kovaříka, J. Poncara a jiných skladatelů. Místní hudebníci účinkovali: první housle - Chalupa Antonín, čp. 52, Ibl Jiří, čp. 92, Kupec Rudolf, čp. 157, Frélich Josef, čp. 100, Humlová Luďa, čp. 17, druhé housle: Holý Josef ml., čp. 109, klarinety: Veselý Josef, Nový Dvůr, čp. 5, trumpety: Fišer Adolf z čp. 115, trombon: Kučera Emil, čp. 125. Basy byly čtyři: Gregor Václav, čp. 81, kronikář, Šimr Josef starší z hájovny Boru, hajný, Cédl Jindřich mladší, učitel, Bradáč Václav, malíř pokojů. ti druzí hudebníci byli z Nesuchyně, kapela p. Laubra Václava, někteří z Kněževsi. Cello hrál Valenta, farář, a jeden cellista z Krušovic. Zpěváci a zpěvačky vesměs z Kněževsi. Kapelu i sbor pěvecký o koncertu dirigoval Novotný, basista a místokapelník z pražského rozhlasu; hraje v rozhlase s Jeremiášem kapelníkem basu. Návštěva byla obrovská, sokolovna do posledního místa obsazena, ba i přístavky musely se přistavit. Vybralo se na vstupném dobrovolném přes 9 tisíc korun. Čistý výnos připadl Sociální pomoci. Zisk morální i hmotný byl veliký. Když hudebníci hráli známé písně Kmochovy, obecenstvo zpívalo sebou, vstali, demonstrativně zpívajíce, všichni vespolek. Mnoho a mnohokráte museli hudebníci písně opakovat a lid zpíval ještě mohutněji, s větší vervou. Pravá to demonstrace. Mnohokráte si obecenstvo opakování písně vynutilo dlouhotrvajícím bouřlivým potleskem a skandováním. O koncertě tom dlouho se vyprávělo v místě i v okolí. Byla to pro ujařmený lid v Protektorátě jakási vzpruha.