Více mléka. Dne 1. června 1943 byla ve Slaném výstava "Více mléka", na kteroužto byli od nás delegováni někteří zájemci.
Přiorávka chmelnic. Koncem května a začátkem června roku 1943 se již chmel přiorával, byl pěkný, bujný.
V květnu roku 1943 nepršelo vůbec, ani "na pastýřovu hůl" nekáplo. Dne 1. 5. tuhý mráz, přes den chladno, citelně chladno. Byl špatný první máj. Celý květen vždy ráno zima, ve dne studený vítr.
Soupis dobytka. Dne 3. června 1943 byl, jako každoročně, soupis dobytka. Soupis po obci provedli: Trešl Emil, čp. 1. (syn Františka a Veroniky Trešlových) a Polívka Bohumil, čp. 49, zemědělec.
Pršelo v červnu od 13. do 19. června vždy notně denně.
František Alois Donát, čp. 70, výměnkář "u Zelenků", teď "u Malých". Narodil se roku 1878, zdejší rodák. Při křtu obdržel jméno František, ale v rodině jejich převládal názor, tj. většina členů rodiny chtěla míti Aloise, dle sochy stojící před statkem čp. 70. Tam totiž stojí socha patrona mládenců s lilií v ruce sv. Aloise, postavená kolem roku 1714 hraběnkou Meraviglia. Tak pokřtěn František a před úřady, na vojně, ve škole volán František, doma v rodině, kamarády, ba po celé obci volán Alois. Ba i po celém okrese volán Alois. Mnozí občané nevěděli, že pravé jméno jeho je František. Někdy to způsobilo veselost, někdy to bylo trapné. Vychodiv zdejší obecnou školu, chodil dva roky do reálky v Rakovníce a odtud přešel do rolnické dvouroční školy v Rakovníce. Oženil se s Annou, rozenou Burešovou ze Šanova, převzal statek čp. 70 po rodičích Václavovi a Františce Donátových. Mají dvě děti: Štěpánku a Františka. Do světové války roku 1914 musel narukovati na ruské bojiště. Byv raněn, přišel do rakovnické nemocnice. Uzdraviv se, jezdil s odvodní komisí po Čechách jako písař. Byl jmenován poddůstojníkem, kaprálem, a zároveň velitelem záložní nemocnice "Na Střelnici" v Rakovníku. Po válce vedl hospodářství vzorně. Při založení družstevního lihovaru v Olešné, na čemž měl lví podíl, byl prvým jeho předsedou. Dne 28. září 1930 večer náhle těžce onemocněl, byv raněn na půl těla mrtvicí. Byl upoután na lůžko jako lazar do 13. června roku 1943, tj. 13 roků těžce zkoušel, vytrpěl zaživa očistec. V neděli dne 13. června 1943, ráno ve 4 hodiny, vykoupila ho smrt z velikého utrpení. Snad si to nezasloužil, vždyť byl vždy dobrým člověkem. Dne 16. června 1943, ve středu o 15. hodině třicáté minutě měl pohřeb. Celá obec, i celé okolí, přišlo se s Donátem Františkem Aloisem rozloučit a doprovodit na cestě jeho poslední. Budiž Ti země, ta hrouda česká, lehkou, kterou jsi tolik miloval. Jako starého vojáka z minulé světové války bylo jeho svatým přáním, aby tato válka pro náš ubohý národ skončila dobře, vítězně. Již se toho nedočkal.
Kounovská Olda. Dne 19. června 1943 o 8. hodině ranní zemřela v rakovnické nemocnici paní Kounovská Olda, choť doktora, profesora, inženýra Kounovského Josefa, čp. 136, našeho rodáka. Byl profesor českého učení věd technických na univerzitě v Praze. Zde u nás, v jeho rodné obci, jest na zaslouženém odpočinku ve své vile čp. 136. Pohřeb paní Kounovské se konal žehem v sobotu dne 26. června 1943 o 11. hodině dopolední v krematoriu hlavního města Prahy v Praze XII. Památky drahé zesnulé bylo vzpomenuto při bohoslužbách v Husově sboru církve československé v Praze XII, Dykova ulice, v neděli 27. června tohoto roku o 9. hodině ranní. Byla to dobrá česká žena, vzácná paní. Čest památce její.