Válka zuří dosud kolem nás. Lid prosí Boha, by válka pro náš národ skončila šťastně. Zemědělcům nařízeno, by vypnuli všechny síly na výrobní bitvu. Byly předepsány kontingenty na zimní obilí, teď následují předpisy na kontingenty na jarní obilí, tj. na jarní pšenici, ječmen, oves. Hlavně musí býti počítáno s mákem a řepkou. Byly pořádány schůze, na které se museli povinně dostaviti všichni zemědělci. Ony schůze měly ráz: Více tuků! Více obilí! Zemědělci se strhnou!?
Dne 12. ledna 1943 zemřel v Hluboši před Příbramí zdejší rodák a bratr pisatele této knihy František Gregor. Narodil se 8. dubna roku 1883 v Chrášťanech čp. 54. Po vychození sedmileté zdejší školy obecné dán byl do Hořesedel na takzvaný "handl", tj. šel se učit německy, a za něj přišla sem dívka Němkyně, která se chtěla naučit česky. A ono se mu tam tak zalíbilo, že zůstal tam ještě několik roků a dělal tam kočího u koní. Sedlák se přestěhoval z Hořesedel do Černčic a vzal si Gregora, kterého si oblíbil, s sebou. Když se stavěla dráha Rakovník-Louny, v roce 1901, nastoupil službu u dráhy zde. Byl přeložen po nějakém čase do Hostivaře za Prahou, zde se oženil a po několikaleté službě zde v Hostivaři byl přeložen do Bradkovic před Příbramí. Zde se usadil a jelikož to byl člověk šetrný, zařídil si krásné, 23 korce polí, hospodářství. Služba na dráze a hospodářství dalo mu jeho četné, sedmičlenné rodině krásné žití. Pak těžce onemocněl, byv raněn mrtvicí, odešel do výslužby a když jeho syn Josef Gregor nechtěl převzíti hospodářství, všecko prodal, pole, dům, dobytek a stroje, odstěhoval se z Bradkovic naproti "na vršek" do Hluboše, odkud již zdálky je vidět krásný kostel svatohorský. Tam Gregor František dne 12. ledna roku 1943 v půl sedmé ráno zemřel. Dne 14. ledna 1943 o třetí hodině odpolední pochován blíže toho krásného kostela, který vévodí celé svatohorské krajině a obci Hluboši. Krásná obec, krásná krajina. Měl krásný pohřeb, důkaz, že ho měli všichni rádi, bylo vidět při jeho pohřbu. Celé Bradkovice doprovodily jej na cestě jeho poslední, všecky spolky s prapory a hudbou se přišly rozloučit. A z Hluboši nezůstal snad nikdo doma, všichni se přišli s ním rozloučit. Farář z Hluboše ve své řeči nad hrobem dával jej, zemřelého, každému za vzor, za příklad, za vzorného hospodáře. A tam spí, nahoře vedle kostela, v obci Hluboši svůj věčný sen. Drahý bratře, švagře a strýci! Buď Tě ta svatá země svatohorská lehkou!
Dne 20. ledna roku 1943 o druhé hodině odpolední měla katolický pohřeb Janoušková Marie z čp. 164. Měla krásný pohřeb, mnoho lidu, hudbu.
Cédl Vlastík, syn Ludvíka a Emilie Cédlových, rolníků z čp. 35, zemřel ve stáří 10 roků 19. ledna 1943 v rakovnické nemocnici a pohřeb měl dne 22. ledna 1943 ve tři hodiny odpoledne. Na cestě poslední doprovázelo jej žactvo se sborem učitelů a hudba kapelníka Holýho Josefa, čp. 109, a mnoho občanů místních i kněževeských na místní hřbitov ke svatému Prokopu.
Dne 26. ledna 1943 bylo krásně, cesty suché, dobré, takže domkáři mohli se svými kravičkami vyvážeti hnůj aj. Bylo beze sněhu.
Revize na dobytek. Okresním úřadem v Rakovníce byla provedena v naší obci revize dobytka a u toho majitele, u kterého našli více kusů aneb dobytek pěkný, tučný, byl mu ihned rekvírován (zabrán). Stalo se dne 27. ledna roku 1943.
Dne 28. ledna pršelo a velká hladina byla. Poslední dny v lednu 1943 bylo většinou mlhavo, mrzlo, veliká hladina, takže lidé nemohli pro hladko na ulici. Vyjma 26. ledna, viz výše.