Díl II - část 167

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1941

Počasí v listopadu 1941. Začátkem listopadu byla cahota, vybíraly se brambory, řepa a burgány. Počasí škaredé jako v říjnu. Dne 16. listopadu se počasí trochu změnilo, bylo tepleji. Dne 19. listopadu dopoledne svítilo slunce jako v létě, prací se trochu „hnulo“, každý se činil, jak jen mohl, ale odpoledne padala „londýnská“ mlha, byla tma, a zase po práci. Ku konci listopadu silně zamrzlo a tak zůstalo do konce. Do 23. listopadu se jakž takž oralo, ale 30. listopadu úplně zamrzlo a orat se více nemohlo.

Počasí v prosinci 1941. Zamrznuto bylo do 14. prosince, toho dne byla trochu obleva, rovněž několik dnů následujících bylo trochu snesitelnějších. Dne 18. prosince vybíraly se ještě brambory. Obecním úřadem bylo nařízeno Voigtovi Theodoru čp. 73, rolníku, by Pelcové Anně z Nového Dvora vyoral a přivezl brambory dne 17. prosince 1941. Jelikož půda byla ještě zamrzlá, vyoral je až následující den, tj. 18. prosince 1941. Příkaz obecního úřadu zní: Panu Theodoru Voigtovi zde! Určuji vás ku vyorání bramborů zítra, ve středu dne 17. 12. 1941, paní Anně Pelcové z Nového Dvora na katastru Nesuchyň. Jmenovaná jest povinna zaplatiti předem. V Chrášťanech dne 16. prosince 1941. Emil Kraus, starosta obce.

Pro mokro, sníh, cahotu, mrazy zůstaly brambory, řepa a burgány nevybrány, až 18. prosince 1941 se ještě vybíraly, byla to práce namáhavá, zima veliká, ruce zkřehlé, mokré, zablácené. Úřady bylo nařízeno, že brambory musejí býti všechny vybrány, rovněž řepa i burgány, muselo se tedy tak učinit. Mnohá dělnice práci tu odstonala.

Rudolf Konpásek, čp. 28, měl u sv. Rosárie brambory pod vodou, dostal příkaz: Vybrat brambory. Ale jak je vybrat? O to se nikdo nestaral. Každý se bál, že onemocní. Takových zemědělců bylo u nás více, že pro mokro, sníh, cahotu a vůbec špatné počasí nemohli brambory sklidit, ba ani na podzim nemohli žito zasíti. Z jara se bude muset všechno dohánět. Do konce roku 1941 se jakž takž oralo, každý zemědělec hleděl co možná nejvíce ještě dohonit, co v polích promeškal vlivem počasí, a přes to mnoho polí zůstalo nezoráno a nezaseto.

Na Štědrý den a půlnoční 24. prosince roku 1941 byla obrovská vichřice spojená s deštěm, elektrické světlo nesvítilo, ani o Štědrý večer, ani o půlnoční mši. Byl špatný štědrovečer i špatná půlnoc.

I na Boží hod vánoční dne 25. prosince roku 1941 byla veliká vichřice, a odpoledne téhož dne vichřice zběsilá se sněhem. A tak byly špatné, smutné, svátky vánoční.

Rok 1941 byl celý pro zemědělce nepříznivým rokem, samý déšť, mokro, zima. Do květu obilí pršelo, tím obilí bylo málo a pouze zuna, klasy hluché. Brambory mokrem hnily a ani všecky pro nepříznivé počasí, pro cahotu, se nevybraly, přes veškerou snahu všech zemědělců. Nastaly veliké kontingenty, dodávky, které musely býti dodrženy. Vymáhání dodávek nezůstalo bez incidentů. Jsou to vazalové.

Pokračování