Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Kdo bydlel v dávných dobách ve jmenovaných domech, a kdo tam bydlí v roce 1940, kdy se postavily, aneb přestavěly domy, jich majitelé tehdejší a majitelé nynější v roce 1940.

Dům čp. 11

Roku 1626 byl zde na gruntě Václav Živnůstka, měl 40 strychů polí. V roce 1713 byl tu Václav Polívka. V roce 1813 vdova Procházková, dvě osoby dospělé a jedo dítě. Bydlel tam rovněž Ryba Franz. Syn vdovy Procházkové, Procházka Gustav, nar. 1831 měl zde hospodu, řeznictví a sedlačil; zemřel 16. listopadu roku 1881. Měli několik dětí: 1. Gustav Procházka, sedlák a sládek v Pochválově, 2. Jan Procházka, sedlák, dříve na čp. 19, teď na čísle 21, zemřel roku 1927. 3. Ludvík Procházka, sedlák, řezník, převzal po rodičích grunt čp. 11. Roku 1841 je zapsáno, že hospodaří Gustav Procházka, hospodský. Ludvík Procházka oženil se s Annou, rozenou Holou, otec její Holý Krištof, čp. 24, měli 7 dětí: 1. Aloisie, provdaná v Čisté za sedláka Korba Vojtěcha. 2. Syn Václav jest majitelem čp. 11. 3. Dcera Anna provdána za sedláka Galleracha Jaroslava, čp. 30, zemřela roku 1916 v stáří 25 roků. 4. Syn Ludvík, vyučen řeznictví, pracoval v mnoha městech, i v Říši, oženil se s Krejzovou Františkou, dcerou obchodníka a pekaře, čp. 5 a čp. 6. V čísle 6 vedl koloniální obchod, v čp. 5 nějaký čas řezničil. Toho času je dobrovolně na práci v Říši. 20. listopadu 1940. 5 Marie. Měla za svobodna syna, otec jeho Ibl Emil, čp. 92, padl ve válce na srbském bojišti. Marie zemřela v roce 1918 ve táří 22 roků. 6. Dcera Týna zemřela ve stáří 23 roků roku 1925. 7. Syn Gustav, zemřel ve stáří 21 roků. Anna Procházková, matka všech těchto sedmi dětí zemřela náhle 20. prosince 1906. Procházka Ludvík se znovu oženil, vzal si z Prahy Annu (příjmení neuvedeno), s níž měl dvojčata, dceru a syna, tento zemřel jako malé děcko a dcera s matkou jsou v Praze. Procházka Ludvík v roce 1908 až 1909 zastupoval jako I. radní starostu; úřadoval v domě Galleracha, čp. 87. Od června roku 1927 až do smrti své roku 1929 byl starostou Kampeličky. Nástupcem v čp. 11 jest Procházka Václav. Vyučil se řezníkem, pracoval v různých městech, v Praze a také v Drážďanech. Vrátiv se domů do Chrášťan, koupil hospodu po Červeným Josefu, čp. 20, tam i řezničil. Oženil se s Aloisií, rozenou Dolejšovou z čp. 3 dne (neuvedeno). Tu vedli v čp. 20 společně živnost hostinskou několik roků. Roku 1926 žádal Procházka Václav obecní úřad, aby mu byla živnost hostinská povolena převésti z čp. 20 do čp. 11, kde od otce Ludvíka Procházky převzal hostinec i hospodářství. Obecní zastupitelstvo se starostou Růžičkou Václavem, čp. 4, žádost kladně jemu vyřídilo a tak na čp. 11 hospodaří, řezničí i šenkuje, Procházka Václav a Aloisie. Dětí měli 5: 1. Anna je provdána za rolníka Prokše Jaroslava v Kněževsi, 2. Marie jest dosud doma, 3. Syn Josef se učí doma u otce řeznictví, 4. Václav jezdí doma s koňmi, 5. Věra jest v Čisté u tety Korbové, která si vzala Věru za vlastní. V hospodě v čp. 11 bývala před léty tak zvaná „tajná Halla na chmel“. Do této „Hally“ se přivážel z různých končin bývalé rakouské monarchie, hlavě z Polska a z Chorvatska, ale i odjinud chmel, zde se míchal s naším žateckým, třídil se, žokoval, plomboval za různé obce, i obce německé. Potom se zde napsaly takzvané certifikáty, ovšem všecko se dělo v „samospasitelné“ řeči německé. Chmel takto namíchaný odvážel se po „zlaté stezce“ formany (povozníky) do Vídně, Štýrského Hradce, ba i do Itálie se chmel zde namíchaný vozil. Procházka Jan, syn z čp. 11, rád vyprávěl o zážitcích na jízdách do Vídně i dále s chmelem. Odtud zase přiváželi formani sůl, koření, jižní ovoce a jiné. Procházka Václav, nynější majitel čp. 11, má uschovány plombovací kleště na plombování chmelných žoků a kulaté, měděné plíšky na slabém drátku čp. 8 navlečené s nápisy (vyražené v plíšku) různých obcí, ovšem zase v němčině; kupříkladu Deschnitz, Michelob, Sadkau, Muttowitz, Herrendorf, Grosschau (naše obec, teď Kroschau) a mnoho jiných obcí. Byl to podvodný trik nakupujících firem, hlavně židovských. Ožebračovali pěstitele chmele, zatímco oni, obchodnicí chmelem, shrabovali do svých bezedných kapes obrovské zisky, a to bezpracně. A vláda tehdejší o takovém zločinu nechtěla nic vědět, nadržovala kapitalistům, hlavně židům. Chmel polský a jiný nehodnotný byl zde míchán s naším českým prima chmelem a v cizině prodáván za chmel rakovnicko-kněževeský. A dle toho se zde v hospodě tehda žilo. Stále živo, samé pitky, hluk, ožralců, smích a zpěv. Dělaly se zde s chmelem výborné kšefty, pustili obchodníci prachy – chlup. A to hlavně přes sezonu chmelovou. Sem do Chrášťan se sjížděli zdaleka i až Bavoráci, obchodníci chmelem. Také v čp. 11 byla v létech 1802-1827 umístěna pokoutní škola, ve které učil bývalý kaprál z vojny Polívka Anton, prvý to učitel v Chrášťanech. Nynější majitel Procházka Václav prodělal I. světovou válku od roku 1914 července až do převratu, říjen 1918, jako kaprál, desátník, kuchař vrchní u 88. pluku.

Pokračování