Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 1 2 3 4 5

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Koledy

Jak všeobecně známo, neměli tehda učitelé na růžích ustláno, živořili, žili nuzně, měli bídu. Aby mohli býti slušně živi, museli sobě přivydělávat. Chodili zpívat se školními dětmi po koledě, zvonili zvony ráno, v poledne, večer a každý pátek ve tři hodiny odpoledne na paměť, že Kristus dotrpěl za lidstvo v pátek, ve 3 hodiny odpoledne. Také psávali o novém roku písmena K+M+B všem občanům na dveře. To jsou začáteční písmena svatých tří králů: Kašpar, Melichar, Baltazar.

A u nás v obci koledy zpívával, zvonil a ony písmena psával prvý zkoušený již učitel František Rohla kolem roku 1827 a později. Tento dobrý učitel chodil se svými žáky po koledě, zvonil denně třikrát, v pátek ve 3 hodiny též. Zvoníval, když někdo v obci zemřel, hodinku, hranu a při pohřbu doprovázel zemřelého zvoněním při cestě jeho poslední.

Učitel František Rohla učil ve školní budově čp. 47 a bydlel v sousedním domku čp. 71; tento domek, čp. 71, sloužil též škole čp. 47 za školní skladiště. Podrobněji se dočteš na jiném místě této kroniky.

Učitel František Rohla se svými žáky o koledě zpíval:

 

I.

Já husárek malý, boty roztrhaný,
já na vojnu nepojedu, až budu mít nový.

 

II.

Já mám chaloupku bez došku, na vršku otrhanou,
až já se opiju, já si ji pošiju
hra-, hra-, hrachovinou.

 

III.

Holka modrooká, nesedávej u potoka,
holka modrooká, nesedávej tam.
Přijde na tě velká voda,
vezme-li tě, je tě škoda,
holka modrooká, nesedávej tam!

 

IV.

Hrály dudy u poduby, já jsem je slyšela,
dávali mě komeníka, já jsem ho nechtěla,
dávali mě krejčího, to je něco lepšího,
ušije mně šněrovačku ze samého cizího.
 

V.

Já malý jůrysta, mám boty za tři sta,
když je pověsím na kolík, nestojí ani za trojník.


VI.

Já malý pacholík, rozbil jsem mámě rendlík,
ona se za mnou honila, přeci mi to odpustila.
 

VII.

Já malý žáček, zpívám jako ptáček,
kdybych kaši s medem jídal,
jistě bych vám lepší zpíval.

 

Že tato pořekadla a písně prvý zkoušený učitel František Rohla v naší obci po koledě a jiných příležitostech s dětmi, žáky svými, zpíval, že zvonil, že psával písmeny K+M+B, vyprávěl mnohokrát, a často na svého dobrého, živořícího učitele vzpomínal, děd kronikáře Jan Gregor, domkář a krejčí, čp. 54 (naproti škole bydlící). Tento vyprávěl, že k Rohlovi do školy v čp. 47 chodil, jakou měl učitel onen se svojí rodinou bídu; jak sobě musel přivydělávat. Toto děd vyprávěl svým dětem a svým táčníkům a syn jeho Josef Gregor všecko dopodrobna zapsal, a tím na paměť potomkům uchováno.

Toto dělal i nástupce Rohlův, rovněž dobrý učitel a znamenitý muzikant Jan Trejbal, narozený v Belbojicích. Tento náruživý hudebník vyučil celou armádu muzikantů a tím hodně sobě přivydělal. Řídící učitel Jan Trejbal je pochován na kněževeském hřbitově u sv. Jana, blíže kostelních dveří, na levé straně.


Pokračování