Polívka Josef, rolník na odpočinku, čp. 25. Zemřel po dlouhé, trapné nemoci ve věku 73 roků dne 19. října 1944 a pohřeb měl v neděli 22. října 1944 o 3. hodině odpolední. Narodil se 13. listopadu 1871 na Novém Dvoře, čp. 5. V roce 1909 koupili manželé Polívkovi za 5 tisíc korun usedlost v Chrášťanech čp. 25 od Josefa Pokorného, čp. 39, dříve majitel Kounovský Otakar a před tím Amler Josef, oběma byly grunty čp. 25 prodány v exekuční dražbě Josefu Pokornému). Zde na tom gruntě čp. 25 hospodařili manželé Polívkovi do roku 1932, kdy hospodářství postoupili synu Bohumilu Polívkovi a Anně, rozené Treglerové z čp. 48. Polívka Josef byl dobrý člověk, dobrý hospodář.
Polívková Josefa, rolnice na odpočinku, čp. 25. Dne 31. října 1944 zemřela po krátké nemoci ve věku 79 let manželka předešlého Josefa Polívky, šla za dědečkem za 12 dnů. Tak se měli rádi, že nemohla bez něho žíti, žalem umřela. Pohřeb měla dne 2. listopadu 1944. Byla to dobrá žena, pracovitá. Její manžel, děda, často žertem říkával: "To víš, bábo, kdybych já šel napřed, že tě tady dlouho nenechám." A stalo se, děda "šel" 19. října 1944 a babička za dvanáct dní za ním, tj 31. října 1944. Snad osud tomu chtěl. Jak se oba dva těšili, že bude brzo po válce, a již se nedočkali. Buď jim oběma ta česká zem, kterou tolik milovali, na ní tak rádi pracovali a rádi obdělávali, lehkou. Spěte sladce, náš dědečku a babičko. Kronikář Gregor Václav jest jejich zetěm, má za manželku jejich dceru Františku Polívkovou, provdanou za Gregora V. dne 22. 11. 1919, narozená 1. 1. 1901.
Dne 22. října 1944 krásné počasí, a to potrvalo do 30. října 1944. Dne 31. října 1944 odpoledne notný liják.
Němci pronikli na Slovensku. Dne 28. října 1944 pronikli Němci na Slovensku do Báňské Bystrice, konec slovenského povstání. Jako když z čista jasna blesk udeří. Všecky nás pojala sklíčenost a obava o další. V "houfu" u kapličky se rokuje živě. Němci prý postoupili jen přechodně, tak se usoudilo všeobecně. Němci již jsou jako ta dodělávající, kolem sebe kopající mrcha. Dej Bůh.
Kontrola na obilí a mák. Dne 15. listopadu 1944 byla v obci provedena kontrola na obilí a mák. Všichni zemědělci museli do 8. hodiny ranní dostaviti se do hostince p. Aloisie Procházkové, čp. 11. Tam již čekali kontroloři Pietník, Buřt, Fišer a dva od Svazu a dva četníci, celkem jich bylo sedm. Po staveních, po sýpkách chodili ti "nejhodnější". Fišer neodpustil ani nejmenší poklesek. Kontrola byla přísně prováděna. Zloduchové prolezli v baráku všecko. Kontrolor Pietník u Konopáska Rudolfa v čp. 28 našel na půdě pytel mouky, hrubě se Pietník na Konopáska obořil a "zvizitíroval" všecko, i do pece se podíval. Ve slovní potyčce se střetli, až se Konopásek rozčílil a řekl mu: "Sem se mě podívej!" a při tom se ohnul a rukou ukázal na zadnici. A to mu vyneslo, Konopáskovi, několikatýdenní žalář. Zdejší občané říkají: "Dát je všecky (kontrolory) do pytle a zatřepat, vždy ten nejhodnější by zůstal na povrchu." A jiný dodává: "Ba je všecky hodit do rybníka a utopit je!" Dle těchto výrazů oblíbeni nebyli. Byli to lidé prostí, hulváti. Hlavně shora jmenovaní, ti byli nejhorší při kontrole. To, co oni si dovolili, toho Němci schopni nebyli.
Kontrola všech koz. Dne 16. listopadu 1944 musel každý majitel kozy s ní jeti k obecní váze (k soše sv. Isidora), kde byla přehlídka koz. Kontrolor Štercl, pochází z Přílep, který dosti hrubě si počínal. Jeden předvedl kozu nevyčištěnou, druhý předvedl kozu s velkými pazoury, třetí prý by mohl jeti s kozou na stranu, aby prý on, kontrolor, mohl pohodlně stát, a tak dále, nic mu nebylo vhod. Že to nezůstalo bez šprýmů, snadno si domyslet. Tak kupříkladu jedna majitelka kozy z čp. 105, Pácová Marie, přivedla kozu a když byla na řadě, mírnila a utěšovala kozu, které dala jméno Mařenka: "Mařenko, buď hodná, nezlob, buď trpělivá, a tam nesmíš, to místo je pouze pro pána!" Říkala to hodně nahlas a plačtivě. V obecenstvu to způsobilo bouři smíchu. Že kontrolor byl jako pod studenou sprchou, snadno si domysliti. A tak již z těch kontrol dělal si kde kdo žerty, blázny, ba některý občan obveseloval přítomné svými přiléhavými poznámkami vůči kontrolorům. "Bude brzo konec války, a co potom budeme dělat? Budeme jedni druhé věšet," vzkřikl jiný atd. O tom, že bude brzo konec války, nechtějí kontroloři slyšet. Mají se teď dobře, darebáci.