V lednu byly kruté mrazy až do konce. V únoru tálo, aby v březnu se již krásně silo. Duben byl bez deště, ku konci mrazy, řepy špatně sešly. V květnu deštivo, přitom velká zima, až ke konci byla parna.
V měsíci květnu uhořela 13letá Slávinka Špičková, dcera Kašpara Špičky, rolníka čp. 93. Zatápěla do kamen, použila v láhvi petroleje, láhev vybuchla, chytly na děvčeti šaty a ihned byla v plamenech. Domácí lidé oheň na ní uhasili, byl ihned povolán lékař Dr. František Topka, ale Slávinka, hodné děvče, v hrozných bolestech za 14 dnů zemřela.
Červen byl velmi příznivý na vzrůst všech plodin. Červenec samý vítr i parna; všechno rostlo i uzrávalo. V srpnu následkem velikého vedra a sucha - vůbec nepršelo – chmel rychle dozrál a kdo si nepospíšil s očesáním, zčervenal mu chmel; dočesáno bylo již 25. srpna. Cena 50 zlatých. Řepy a brambory slibovaly malou sklizeň. Za řepu byla cena pevná, platilo se za 1 q 1 zlatý 15 krejcarů, 5 % cukru, 50 % řízků, 10 % kalů (šámy), 12 kg semene; tentokráte s cukrovary „to vyšlo“ v úplném pořádku.
Dne 1. října r. 1892 vdávala se dcera Adolfa Haunera – teď nevlastní dcera Václava Pařízka, čp. 22-23, Mařenka Haunerová za Dr. Františka Topku, obvodního lékaře v Kněževsi. Na veselce zúčastněno bylo 76 svatebčanů; byla hlučná svatba. Dr. Topka byl a je vyhledávaným lékařem – lidumilem.
V měsíci říjnu mrazy, ke konci polevily, mohlo se orat. Ke konci října prodával Josef Holý, čp. 24 (u Krištofů), pole – jeden korec za 300 zl. až 350 zl. V listopadu krásně – v prosinci tuhé mrazy. Představeným byl Jan Gregor, st. čp. 12.
V začátku tuhé mrazy. V lednu byly volby hasičské – rozhárané. Starosta sboru se funkce vzdal – ve výboru zůstal. Proti volbám byl podán rekurs.
V únoru tuhé mrazy, není pamětníka takových mrazů. Ptactvo zmrzlo, na dvoře zmrzly slepice, husy, pávi i dobytek ve chlévě na mnoha místech zmrzl. V chlévech se muselo topit. Lidé v příbytkách omrzli, vojáci na strážích zmrzli neb omrzli. Barometr neměl již tolik čísel, stupňů, pod bodem mrazu, jaké byly mrazy.
V únoru r. 1893 vdával dceru Justýnu Jos. Pochmon, čp. 29, do Studnice.
V březnu krásně se sílo, i jarka pšenice. Před svatým Josefem, 19tého, zamrzlo, napadlo mnoho sněhu při velikém mrazu; to potrvalo do konce března. Přes celý duben byl krásný čas, všecko se zaselo a práce udělala.
V dubnu vdával dceru Amler Jos., čp. 25, do hostince do Pšovlk.
Tento rok se začalo u nás ke chmeli orat. Květen byl velmi studený; dne 7. května napadlo tolik sněhu, že se lámaly větve stromů. Stromy byly obaleny květem a teď sníh na to napadl, divná to hříčka přírody. Napadlo sněhu, že se musely, v květnu, prohazovat pěšiny a vyvážel se sníh ze dvorů. To tu ještě v květnu nebylo. Také vyvážel V. Pařízek rybníček u sv. Rosarie, hned proti soše. Výplata lidem od toho 30 zlatých a 12 litrů piva „na posilněnou“.
V květnu ani nekáplo, strašné sucho bylo. Píce i obilí velmi krátké, někde žádné, ani se nesekaly. I v červnu panovalo obrovské sucho, brambory se musely vylepšovat, tj. vysazovat, ječmeny, ovsy celé žluté, nedostaly vody. Dva bleskosvody, říkalo se hromosvody, stály 77 zlatých.
V červnu r. 1893 nepršelo u nás vůbec – bylo ohromné sucho. Přiletělo hejno kobylek, tato ponejprv, a co zbylo od úrody, všecko ožraly, zničily.
Kašpar Špička rozprodával svoje pozemky v měsíci červnu r. 1893, za 58 strychů obdržel 16 000 zlatých, tj. za 1 strych 275 zlatých. Bydlel v čísle 93.
Rovněž červenec byl přespříliš suchý, bez deště, ani nekáplo. Chudičká píce se dobře usušila. Veliká škoda byla na všech plodinách suchem. V srpnu byla žeň tak ubohá, pro obrovské sucho, byla hrozně malá, ale vše se dobře sklidilo. Jedině chmele se v tomto roce uvedlo dost a dobře platil. Jedna kopa „šla“ na tak obrovské sucho na 7 ½ věrtele.
V září zase sucho, až teprve 12tého září namoklo, a to pomohlo, že brambory se mohly sklidit a orat. Dne 28. září 1893 otevřel hostinský Vojtěch Mates, čp. 17, nově zařízený sál. Pořádal koncert. Dne 30. září vyhořela Jos. Amlerovi, rolníku čp. 25, stodola v noci.
V říjnu zase sucho – řepa se dobývala – ponejprv vyorávala; od jedné míry vyorané se platilo 4 zlaté – od nevyorané řepy 5 zl., tato musela se tahat háčkem. Jeden metrický cent (1 q) dodával se za 1 zlatý 5 kr. Kůň dobrý tahoun stál 210 zlatých.
Následkem obrovského sucha bylo nedostatek steliva, hlavně slámy. Lesní úřady dostaly od vlády pokyn, by prodaly veškerý spadlý list zemědělcům na stlaní. Kupovali tedy listí na stlaní z lesů; za 17 zlatých stlali čtyři měsíce.
Listopad do 15tého deštivý, mohlo se orat, pak umrzlo a zase povolilo. Prosinec suchý do polovice a pak do konce roku zamrzlo. Tento měsíc byl učiněn dynamitový atentát na doktora Volfa v Rakovníce.
Tuhé mrazy. V naší obci byl velký, tuhý spor u soudu v Rakovníce. Totiž Celestýn Donát, domkář čp. 96, zakazoval majitelům pozemků „v Ludencích“ k lesu „U břízy“ jezditi přes jeho „špičku“ pole. Majitelé pozemků, hlavně Václ. Pařízek, čp. 22-23, nechtěli zákazu Celestýna Donáta (jinak Celda) dbáti, tvrdíce, že „špičku“ pole koupili již v roce 1878 od dřívějších majitelů, manželů Špičkových, čp. 93. Toho zákazu nechtěli dbáti, poněvadž na ony pozemky museli by objížděti až kolem sv. Rosárie a až k samotnému lesu, což byla daleká objížďka a špatná cesta. Nastaly hádky a soudy. Soud rozhodl, že majitelé pozemků musejí si znovu onu „špičku“ od Celestýna Donáta, čp. 96, odkoupiti – a hojiti se mohou na manželích Špičkových, jelikož při prodeji Kašpar Špička nehlásil, že je „špička“ pole již prodána a zaknihována také nebyla. Celestýn Donát se držel toho, že koupil za tu sumu jím vyplacenou celý pozemek a o té „špičce“ mu není nic známo. Museli tedy majitelé pozemků běžící k lesu ještě jednou zaplatit a dali si vše pořádně zaknihovat. Protokoly a spisy jsou v čís. 22-23 v každé době k nahlédnutí. Václ. Pařízka stála ta „špička“ i útraty a zaknihování 20 zlatých. Také při jednom dali zaknihovat právo služební na všecky ouvratě a je tam cesta. Potvrdila se zde paličatost našich dědů – sedláků. Pro kousíček pole – nestojí za řeč – byla zde soudní komis – celkem osm kočárů – advokáti – písaři – znalci. A tak cesta byla až moc drahá…
Únor, počasí tájivé a do poloviny mrazy do konce. Tento měsíc přišlo „odmrštění“ všech žádostí a stížností takzvaných „černých“ hasičů. „Bílí“ hasiči všecko vyhráli. Rozuměj! Sbor dobrovolných hasičů konal v lednu t. r. výroční valnou hromadu. Volby byly nejednotné – rozštěpené. Udělaly se dva tábory a tak byl zmatek – chaos. Vedoucí měli přátele. Jelikož předem byli již hasiči v uniformě bílé, odtud „bílí“ hasiči, oposice si pořídila uniformu černou, odtud „černí“ hasiči. Jedna strana druhé nechtěla povolit, přišlo to na okresní hejtmanství do Rakovníka, „bílí“ tam měli „strýčka“, a tudíž všecko vyhráli a „černí“ museli kapitulovat a proto všichni ze sboru vystoupili. A že jeden tábor „kydal“ špínu na druhý, je samozřejmé a že spor se přenesl i do jiných odvětví v obci a vládly v obci poměry neutěšené.
Panovala toho času i v obecním výboru taková řevnivost, že když jeden z něj vyvážel ze školní budovy žumpu – odpadky ze záchodů – výkaly – i o ty se soudili mezi sebou a říd. uč. J. Kounovským. Jeden druhého nenáviděl za hrob… stojí psáno.
Březen byl uspokojivým – byly asi 4 mlhy. Kolem 20tého se sílo, krásně se všecka práce dělala. I v dubnu bylo krásně, 12tého se kopaly chmelnice, také se pěkně kopaly.
Dne 1. dubna r. 1894 koupil Dr. Frant. Topka, lékař s manželkou, domek s příslušenstvím, který zbořili a postavili na místě vilu s hospodářskými budovami. Domek ten koupili od p. Englické za 3 500 zlatých. Ta vila – „doktorojc“ stojí uprostřed návsi v Kněževsi, a že je doktor – lékař také naší obce, proto zde zaznamenáno.
V měsíci březnu zemřel Frant. Ringmajer, rolník na odpočinku, čp. 38, děd kronikáře a otec jeho matky Terezie Gregorové. František Ringmajer byl sedlák zkušený při dobytčích porodech; byl volán téměř ke každému případu. Melť lásku a důvěru všech občanů.
Tuto zimu se mnoho šachtovalo ke chmeli; od 1 sáhu se platilo 7 krejcarů. Chmel sázel se „Semčák“ zvaný – sádě stály 1000 kusů 10 zl. 50 kr..
Dne 23. dubna 1894 oběsil se Alois Holý – bývalý šenkýř, čp. 17, z omrzelosti života – všemi opuštěn – najal si zadní světničku u Jana Vostrýho v čísle 7 – a v ní se oběsil. „Jaký život – taková smrt“. Dne 28. dubna 1894 byl raněn mrtvicí Jakub Hauner, čp. 35, po rozčilení po soudním řízení s Jos. Holým, čís. 24, tj. dva tátové se soudili mezi sebou – dva sedláci paličatí… Dcera Holýho Valentina měla za manžela syna Jakuba Haunera – Antonína Haunera, sedláka, čp. 35 – rodinné nesváry.
V květnu bylo sucho, řepy špatně vycházely. 12. 5. namoklo – všecko se spravilo. Dne 13. května r. 1894 se zabila pádem z půdy Františka Donátová, čp. 96 (u Celdů), manželka Celestýna Donáta.
Jak loňského, tak i letošního roku udávala se škoda suchem způsobená; mnohý hospodář dostal aspoň částečnou náhradu.
V květnu, červnu až do polovice července bylo velké sucho, pak notně namoklo a všecko obilí, řepa a chmel se zotavilo; bylo již potřeba deště – bylo mnoho hmyzu.
Antonín Donát, statkář, čp. 33, koupil svému synovi Václavu Donátovi (pozdějšímu předsedovi vlády (v Pavlově u Pelhřimova statek) (viz str. 84). Zde prodával Ant. Donát a také prodal dům č. 31 – „Kadlovna“ zvaná (nyní obchod Landy Emila) Náglovi Prokopovi (u Prokůpků) za 4 500 zlatých. V tomto domě se Václav Donát narodil (viz str. 86).
V srpnu se všecko obilí i chmel pěkně sklidilo, byl pěkný čas. V září bylo sucho. Chmele bylo hojná úroda, cena 50 zl. – 40 zl. – 45 zl. a až 52 zlatých. Síti se nemohlo pro sucho. Až ke konci září namoklo a sílo se.
Říjen mokro, selo se mizerně; též řepa pro mokro se špatně dobývala a ještě hůře po poli vozila. Řepa se dodávala 1 q za 1 zl. 25 kr. a pak cukrovary strhly 14 krejcarů, že prý je následkem dešťů moc vodnatelná a zamazaná. I v listopadě bylo mokro a veliké mlhy padaly k zemi, s řepou špatná práce. Zemědělci dostali za řepu mimo cenu stanovenou také 50 % řízků, 10 % kalů (šámy), 5 % cukru.
Tento rok obecní výbor nasadil do hořejšího rybníku („Matějčkojc“) ryby. V listopadu je pak – pro smrdutou a nečistou vodu – zase chytali a dali do rybníka dolejšího. Prosinec celý mírný, práce se vykonaly bez veliké zimy. Pařízek otevřel „Na příči“ pískovnu na stavbu sušárny a na vilu Dr. Topky v Kněževsi.