Byl rokem suchým, velmi suchým. Krupobití zle řádilo. Nejvíce kroupy řádily „v Kortnách“, na „Dolíkách“ a u sv. Rosálie; tu padaly ten rok dvakrát. Sklizeň obilí byla malá. I chmel a píce nebyly. Ozim pro veliké sucho nevyšel – pole zůstala holá.
Pak napadlo spousty sněhu, který ležel do dubna 1875. Zima byla celkově příznivá od prosince do začátku března. Nato povolilo, několik dnů bylo krásně, pak přituhlo a mrazy potrvaly až do konce března. Roku 1874 bylo sněhu velmi mnoho…
Tímto končí zápisy v rodinné kronice Adolfa Haunera, rolníka čp. 22 a čp. 23. Až sem dopsal… Roku následujícího 1875 zemřel sebevraždou oběšením – na klice u dveří – byv zbaven rozumu zešílel. Poslední zápisky již šíleného Adolfa Haunera:
V Chrášťanech dne 29. 7. 1875
+-!! Znamenin - !! +
Nejvíce se vyznamenal rok 1875. Totiž majetníka a spolu občana – v Chrášťanech – p. Holý Aloisius – čabte ho a – hojte ho do rybníka – hlavní Faktor, který v tom působil – byl jakýsi Červený František – Kniha Moudrosti –
Jeho pamětníci vypravují o Adolfu Haunerovi: Byl dobrým člověkem, váženým občanem. Hospodář na slovo vzatý. Již tenkrát čtyřmi hluboko oral přesto, že jiní se mu posmívali, že vyorává „mrtvinu“, že mu nic neporoste. Již tenkrát měnil semena – z horských krajin. Již tenkrát vedl osevní plán – zápisky – a jiné písemnictví – výdaje a příjmy přesně zapisoval. Psávalť lidem žádosti i stížnosti, neb na tehdejší poměry uměl krásně psát – čísti a počítat. Znal svět. Byl to pravý český člověk, pravý český sedlák. Jezdil na koni – vrchnosti se nebál.
Že měl svou českou hroudu rád, vytryská mnohdy z jeho cenných zápisů. Jeho přičiněním zůstalo nám mnoho zápisů v jeho cenné kronice. Z této jeho kroniky vypsal obecní kronikář Václav Gregor důležité odstavce pro tuto zápisní knihu.
Dva roky 1875 a 1876 následkem smrti Adolfa Haunera nejsou zaznamenány.
Nástupce jeho Václav Pařízek, který se s vdovou po Adolfu Haunerovi dne 13. listopadu 1877 oženil, ujmul se pamětní knihy a píše dál:
Václav Pařízek nastoupil na grunt dne 13. 11. 1877 a pokračuje v záznamech: Podzim byl velmi příznivý, pole částečně pokryta sněhem, takže zima uspokojivá.
V tomto toce zemřel syn po Adolfovi Haunerovi Václav Hauner, nevlastní syn Václava Pařízka.
Zima počínala být den ode dne tužší – byly mrazy. Rolníci pilně vozili hlínu, komposty na svá pole a jinou práci prováděli, která se jim výborně dařila, neb cesty byly výborné.
Starostou byl Antonín Donát, rolník čp. 33.
Dne 9. a 10. února se sázely vrby u sv. Rosárie. Dne 26. března nastal krásný den, takže 28. března se sílo; počasí bylo neustále krásné. Dne 18. dubna se začalo kopat na chmelnici a sázela se řepa.
Dne 20. dubna se vykoupila cesta v Ludencích od Kašpara Špičky, rolníka čp. 93 a to 60 čtverečních sáhů po 50 krejcarech. Též se vymezníkovala cesta u Nového Dvora vedle panské louky, která teď přináleží k užívání těm, kteří mají své pozemky v tom samém směru. Měsíc květen započal slibně, ale uhodily mrazy, které poškodily plodiny a zežloutly. Uhodilo sucho a jařina ani nevymetaly. Dne 20. června bylo velmi teplo, ale k večeru padaly kroupy, které způsobily velikých škod – hlavně na chmeli „v Dolíkách“, kde byl přeražen každý druhý prut. Za krátký čas příroda vyrovnala všecko, co zlého natropila, a chmel sliboval pěknou úrodu.
Dne 14. července začaly žitné žně – po nich pšeničné.
Toho času byl podepsán Václ. Pařízkem protokol o mostní váze na vážení řepy. Váha ta stávala za humny za čísly domu 22 a 23 za „Haunerojc“, dříve „Urbanojc“, nyní Václava Pařízka a patřila váha ta hrabatům Wallisů z Kolešovic. Podepsání protokolu o dalším užívání části pozemku, který nyní patří jinému majiteli Václ. Pařízkovi, tedy se provedlo jen formálně.
Dne 1. července se přistěhoval do Chrášťan Josef Štulík ze Staré Boleslavi, do bytu Donáta, čp. 33, za roční nájem 150 zlatých.
Pšeničné žně započaly samý déšť, ale nakonec se příroda „umoudřila“ a bylo počasí příznivé, a tak žně uspokojivě skončily. V chmelách pršelo, nemohlo se ani sušit (tehdy se sušil chmel na sluníčku). Řepa vynesla po 1 korci 79 q (metráků), a byla do konce října dobře sklizena.
Podzim byl krásný bez deště. Poměry špatné, stísněné, obilí prodávalo se za nízké ceny, nebylo s čím platit.
Dne 15. ledna v 1 hodinu v noci narodil se Arnošt Vlastimil Pařízek, čp. 22-23.
Ke konci února napadlo sněhu na dva lokte (120 cm). Jezdilo se vesele na saních.
Dne 22. února prodal Alois Holý svůj hostinec čp. 17 Vojtěchovi Matesovi za 5 000 zlatých.
Budiž zde zaznamenáno, že koncem února zaniklo zřídlo (pramen) v Teplicích, ale bylo zase 3. března ve 13 metrech Volfem z Prahy ku všeobecné radosti zase nalezeno.
Jarní sej skončila velmi dobře, ač ku konci bylo studeno. Dne 3. dubna se odvezla teprve řepa od váhy řepné, kde byla zakrechtována a celou zimu se odtud – dle potřeby – vozila do Kolešovic do cukrovaru hrabatům Wallisům za 14 krejcarů za q (metrický cent) = 100 kg.
Od 1. května každodenně pršelo, takže řepa znamenitě rostla. V polovině června byla veliká zima, byla obava o úrodu – hlavně o chmel. Avšak mimo opoždění vzrůstu chmele neměla zima vlivu na ostatní plodiny.
Dne 18. července byl zvolen Václav Pařízek do výboru spolku štěpařského a spolku pro pěstování stromoví v kraji rakovnickém. Spolek ten měl sídlo v Rakovníku.
Tento rok se vyvážel (cídil) rybník za starosty Antonína Donáta, čp. 33.
Chmele byly prabídné – dobře se očesal, ceny úžasně nízké. Toho roku prodal Václ. Pařízek chmel jeho bratru Antonínovi Pařízkovi, sládkovi pivovaru v Ratiboři. Chmel si přijel prohlédnout a koupil jej za cenu 110 zlatých za 50 kg.
Dne 25. září se začalo síti žito; sej se zdařile ukončila začátkem října. Řepa v polovici října se sklízela a počasí po celou sklizeň přálo; řepa se zaprodala do cukrovaru v Rakovníce, který vyplácel za 1 q 1 zl. 20 kr. a žádné řízky. Do cukrovaru v Kolešovicích se dávala řepa tento rok 1 q za 1 zlatý 30 krejcarů a 50 % řízků. Byl to tedy rozdíl veliký!
Ke konci roku byly tak ukrutné mrazy, že i vrány zmrzly. Sněhu bylo dost.
Na začátku roku resignoval starosta Antonín Donát, čp. 33, na úřad starostenský a převzal jej František Hauner, čp. 86 (u Janckejch). Sněhu bylo stále dost, až teprve 4. ledna počal táti a ledy také. Toho roku kůň stál 290 zlatých, ovšem pěkný. Starý kůň byl za 75 zlatých. Polní práce se mohly v lednu i v únoru vykonávati.
V polovici dubna započalo se síti, a to velmi krásně. I řepa se sázela; s cukrovarem kolešovickým bylo smluveno za 1 q 1 zlatý 40 krejcarů a 60 % řízků.
V květnu pršelo každodenně, bylo krásné počasí – obilí, které krásně vzešlo, slibuje rolníku bohatou žeň.
Dne 16. května byla v Praze výstava, na které bylo mnoho občanů od nás. Dne 19. května padal sníh. Chmel, obilí i řepa utrpěly na vzrůstu. V měsíci červnu a červenci při hojné vláze všecko výborně rostlo. Ke konci července byly žně – bylo sucho, řepa zasýchala. Ale při sbírání – vázání obilí přepršky, a tak byly žně špatné; bylo hodně studeno. Na chmeli se objevili červi a byla velká obava, že chmel bude jimi zničen. V polovici srpna nastalo teplo a byla vláha, takže chmel krásně vzrostl. Chmelová sklizeň dne 23. srpna.
Úroda chmele – pšenice – žita – ječmene – hrachu a řepy byla velmi pěkná – tento rok byl požehnán na úrodu.
Ke konci října začalo silně mrznout a řepa nebyla ještě vybrána. Byly takové mrazy, že to zdrželo vůz s nákladem řepy a takovou zmrzlou řepu nechtěly cukrovary odebírat, a když jí odebrali, dělaly na takovou velikou srážku. V listopadu nastalo zase krásné počasí, které bylo vítáno, mohlo se všechno zameškané orání i jiné práce dohonit.
Dne 5. června 1880 se vystěhovala rodina Štulíkova z Chrášťan do Hostouně, kde postavili krásný dům.
V sobotu před vánočními svátky vypukl v Kněževsi oheň, vyhořel Šindler, Černý a jiní. Náš hasičský sbor zúčastnil se hasení a všech záchranných prací. „Málem bychom byli tam biti; Kněževeští občané na nás žárlili, jak náš sbor pracuje bezvadně, co zatím oni stáli při ohni dívajíce se nečinně, jak hasíme“ – tak napsal člen hasičského sboru našeho, který se kladně hasení zúčastnil.
Ke konci roku začalo mrznout.
„Rok 1880 byl šťastně ukončen; dej Bůh, abych více takových let se dočkal“ … jest v záznamu.