Pamětní kniha obce Chrášťany
Díl I. (1923-1939)
Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81
Staré záznamy o obci naší Chrášťany
Kolem roku 1420 držel Chrášťany Jan Študent z Tachlovic, někdejší purkrabí hradu Křivoklátu; později jich nabyl Holý Petr z Chrástu, který je prodal roku 1512 Otíku Šlovskému ze Šlovic a na Olešné. Od těch dob příslušely Chrášťany ke statku Olešskému. Po Otíku ze Šlovic staly se Chrášťany majetkem jeho synů Václava a Jana. Z roku 1548 dovídáme se o manské službě z Chrášťan, že Jan Šlovský ze Šlovic ze statku Chrášťan má s oděním na hrad Křivoklát jeti a tam čekati, dokud mu kázáno bude. Roku 1609 přijal vnuk Janův Adam Chrášťany v léno. Za války třicetileté přišel tento obyčej v zapomenutí. Po smrti Adamově koupila Chrášťany jeho sestra Ludmila. Po této zdědila Chrášťany její dcera provdaná za Krakovského z Kolovrat. Roku 1670 z rozkazu krále Leopolda byly obnoveny povinnosti manské; vykonal slib služebnosti z Chrášťan Augustýn z Kolovrat. Přísaha jeho se týkala zboží jeho: Olešné s Šimínem a Chrášťan s Přílepy. Až sem sahají staré zápisky. Roku 1837 byly Chrášťany přikoupeny i s Olešnou knížetem Fürstenbergem ke Křivoklátu.
Počátky školy v Chrášťanech
Chrášťany jsou přifařeny ke Kněževsi. Jest zde škola trojtřídní pro děti místní a z osady Nový Dvůr. V dřívějších časech chodívala místní mládež do školy kněževeské. Roku 1802 počali občané zdejší si vydržovat svým nákladem školu „pokoutní“, která proměněna byla v roce 1827 v exponní veřejnou podučitelskou „štaci“. Původně cvičil mládež školní pomocník – bývalý „kaprál“ z vojny – Vojtěch Polívka z čp. 9. Tento „kaprál“ učil porůznu v číslech 9, 11, 15 a dále v čísle 47 (Busebaum Jos.).
Obrázek znázorňuje bývalou školu čp. 47 s vedlejší budovou, kde bydlel tehdejší učitel – již zkoušený – František Rohla, a v zadním traktu této vedlejší budovy bývalo skladiště pro školu. Po čase postavili uprostřed hradební zeď a od těch dob užívá se vedlejší budovy za obytné stavení a obdrželo číslo 41 (později bydlel zde Diršmíd Ludvík). Obě budovy byly pokryty slámou, došky. Až do roku 1827 odváděn byl „sobotáles“ (plat) učiteli v Kněževsi. A téhož roku 1827 povolen obci Chrášťanům – dříve se říkalo obec Chráská a dodnes někdo ještě řekne – od královského krajského úřadu vlastní učitel.
První učitel – František Rohla
Prvý zkoušený učitel, který učil v čp. 47, byl František Rohla. Vyučování v najatých shora uvedených místnostech dálo se až do roku 1833. V tomto roce dostavěna uprostřed návsi zvláštní školní budova čp. 68. Na stavbu této školy přispěl hrabě Antonín Meraviglia obnosem 400 zlatých vídeňského čísla. Roku 1864 změněna dosavadní exponní škola ve filiální jednotřídní samostatnou školu, která byla roku 1876 rozšířena o třídu druhou a roku 1883 o třídu třetí. Nová školní budova – přestavba staré – byla postavena roku 1884.
Učitel František Rohla byl nadaný, přičinlivý a přísný. Na tehdejší poměry živořil, měl bídu. Platu měl z každého školáka dva až tři zlaté, dle toho, jak kdo byl zámožný. Onen učitel musel sobě přivydělávat. Chodíval s dětmi po koledě nebo psával o svátek Tří králů 6. 1. na dveře všem občanům písmeny: K+M+B = tj. Kašpar + Melichar + Baltazar. Jaké koledy zpíval s dětmi, dočteš se na jiném místě.
Tento učitel Rohla musel vodit děti naproti páterovi Malýmu, když přicházel dvakrát týdně vyučovat svaté náboženství do školy čp. 47 – pod košatou hrušeň do čísla 28 (teď Rudolf Konopásek). Kde stojí dnešní chlév v čísle 28, stávala košatá hruška „kapalka“, a tam v jejím stínu vyučoval páter Malý z Kněževse náboženství. Pro svou tloušťku byl až příliš líný „funět“ až „na hořejšek“ (tak se dříve říkalo) do školy čp. 47.
Letní cesta
Děti k této hrušni byly voděny takzvanou „cestou letní“, která probíhala tudy mezi číslem 40 a číslem 103, odtud přes nynější zahrady Pokorného čp. 39, Linharta čp. 89 přes záhumenice, nyní Václava Gregora čp. 81, dále záhumenice Jos. Novotnýho čp. 38, dále tudy, kde stojí dnes všecky stodoly Haunerů čp. 72 a čp. 35, Baura č. 34 a dále až ke stavení čp. 28, odkud uhnula kolem oné hrušně na cestu ke Kněževsi, se kterou se spojila tam, kde dnes stojí budova Frant. Štuksy čp. 51.
Nutno připomenout, že stodoly tam stojí teprve od roku 1844 po velkém požáru, kdy všecky vyhořely, ale byly všecky posunuty na tu cestu letní, a tím ona nadobro zmizela a lid si udělal jako náhradu cestu jinou, dále odtud, a získaly se tak zvané „záhumenice“. Tato nová cesta vede kolem čp. 111 a čp. 41, dále čp. 114 a čp. 94, dále čp. 124 a pak bývalou sušárnou čp. 110 za humy čp. 35. Tyto dvě čísla patří dnes Ludvíku Cédlovi, dříve rodině Haunerově.
Další učitelé
Po Františku Rohlovi stal se řídícím učitelem Jan Trejbal, narozený v Belbojicích. Tento učitel vyl výborným učitelem, ale také náruživým hudebníkem. Vyučil celý kádr muzikantů. Pořídil sobě kapelu ze školních dětí i z dospělých a hrával s nimi po hospodách, při průvodech, ba hrával se svojí vyhlášenou kapelou i na procesích a poutích aj. Procesí s hudbou vodil do Petrovic, do Krupé ke sv. Gothardu, do Kněževse 24. 6., na Svatou Horu k Příbrami aj.
Po tomto stal se řídícím učitelem Josef Kounovský, který byl dosazen k nám ze školy kněževeské.
Školní tabule
Když byla dostavěna škola roku 1833 (ta první), jak vpředu již uvedeno, musela býti opatřena na školní budovu černě natřená tabule – po kraji žlutým okrajem (barva rakouské říše) s tímto nápisem: Mládeži, zde se budeš cvičit pro vlast, krále a nebe! Tato tabule visela na školní budově po řadu let.