Díl II - část 221

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Drnek František z čp. 164, zeť Černé Marie, provdané teď za Chmelera Josefa, čp. 54. Tento Drnek, poddůstojník republiky - mechanik a šofér měl největší podíl na zabrání a opravě "flaku".

Ovšem hlavní zásluhy o převrat v revolučních květnových dnech roku 1945 má revoluční místní národní výbor se svým předsedou v čele.

Členové revolučního národního výboru: 1. Prousek Emil, čp. 97, vrchní oficiál státních drah, 2. Brabec Bohumil, čp. 84, strojvedoucí. 3. Řáďa Jan, čp. 143, dělník, dávač do mlátičky, 4. Gregor Václav, čp. 81, zemědělec, kronikář, 5. Novotný Josef, zemědělec, předseda RNV. Těchto pět mužů vzalo na sebe úkol vésti správu naší obce v tak kritické době pro náš národ český. Ačkoliv se ozývaly hlasy, že "to je ještě brzo", a "do něčeho nás přivedou" atd., stáli do poslední chvíle neohroženě na svých místech. Nebáli se, vydrželi.

Předseda revolučního národního výboru začal již 1. května 1945 s odbojem proti Němcům, sám o své újmě. Ten dal vlastně popud v naší obci k odboji. Viz předchozí zápisy. Odstupem času budou tito členové RMNV uznáváni.

O Tichým Josefu, čp. 97. Dnes již se může uveřejnit případ chvályhodný o Tichým Josefu, čp. 97, domkáři a okresním cestáři. A to: Jednoho dne v měsíci březnu roku 1945 večer, kdy byla již úplná tma, přišel k němu ruský zajatec a prosil o kousek chleba, že již několik dní nejedl a že má veliký hlad. Manželka Tichýho Marie Tichá dala mu velký krajíc chleba máslem namazaný a hrnec kávy. Když se Rus dosyta najedl a u kamen ohřál, vyptával se jej Tichý, odkud je a kam jde. Zajatec: "Pán Čech, dobrý Čech?" Dostal kladnou odpověď a jen aby se nebál mluvit. Tu teprve se Rus svěřil Tichýmu, že ve stohu slámy blíže obce je ještě jeho pět kamarádů, že uprchli ze zajateckého tábora, který Germáni přemisťovali z místa na místo. Tichý jej, Rusa, ihned pro ně poslal, všem dal dosyta najísti a nechal všecky u sebe do rána přespat, v krásně vytopené kuchyni. Ráno ještě za šera Rusy vyvedl humny a ti se vytratili zase do stohu slámy. Bylo to v Ludencích a stoh slámy patřil Gustavu Procházkovi, čp. 21. A toto se opakovalo denně celý měsíc březen a duben roku 1945. Vždy když se setmělo, Rusové k Tichýmu přišli zadem, by ráno za tmy zase odešli. Stohy slámy však často měnili, jelikož tam stohů bylo několik. Měli tam stohy slámy: Kučera Miroslav, čp. 9, kolář, pole propachtováno od Cédla, čp. 35, Lorber Václav, čp. 75, Bazika Václav, čp. 15, a Gregor Václav, čp. 81. Tito všichni věděli dobře, že se v jejich stozích ukrývají Rusové.

O Tichým se začalo po obci "šuškat", že je šmelinář, že jezdí velmi často do mlýna, ba některý občan mu to řekl otevřeně: "Co děláš, člověče, s tolika mouky?" A zatím Tichýho manželka pekla buchty, koláče a jiné dobroty. Nebylo divu, že často jezdili do mlýna, když "načerno" živili šest Rusů, vyhladovělých zajatců a syna jejich Adolfa Tichýho, kterého ukrývali před gestapem ve vile profesora ing. Dr. Kounovskýho Josefa, čp. 136. Tichý Adolf byl nasazen v Říši na práci, odtud utekl domů a rodiče jej střídavě schovávali doma a v jmenované vile čp. 136. Když snad někdy Rusové večer nepřišli, že snad nebyl "čistý vzduch", donesl Tichý zajatému jídlo sám do úkrytu. Kdyby to býval prasklo, byli by všichni o hlavu kratší. Ale Tichý se nebál.

Úřady nařídily prohlídky stohů. Němci jednoho dne vydali nařízení, by majitelé stohů a stodol důkladně je prohlédli, nezdržují-li se v nich uteklí Rusové, zajatci. Najdou-li je tam, by je zadrželi a úřadům to oznámili, jinak že ručí každý svou hlavou. Tichý svoje svěřence včas varoval a dopravil je do bezpečí. Jeden z Rusů napsal na lístek svoji adresu a slíbil, až se vrátí domů, že bude Tichým psát a nepsal vůbec. A také daroval rodině Tichých fotografii své rodina na památku. Vrátili se domů? Záhada.

Pokračování