Díl II - část 148

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1940

Tento rok byl celý nepříznivý, tak jako rok 1939. V lednu roku 1940 byly kruté mrazy. Práce, hlavně v lesích, kde pracovali dělníci na polomech a vývratech, musely býti zastaveny pro spoustu sněhu a kruté mrazy.

V našich lesích sníh a pak vichřice nadělaly obrovských škod, hlavně v prosinci roku 1939, a zase v listopadu a v prosinci roku 1940. Polomy a vývraty nebyly ani koncem roku 1940 zpracovány. Celé lesů komplekty byly přes léto roku 1940 aspoň částečně od polomů a vývratů vyčištěny, tj. byly oni dělnictvem do metrů rozřezány a klest do hromad rozdělán, a přišla na to poznovu veliká katastrofa; v prosinci roku 1940 dokončeno bylo dílo zkázy, a to nejen u nás, ale dle novinových zpráv v celých Čechách a i na Moravě.

V lese, v úseku "na Zlámaným aleji" a "v Houbovce", tj. od cesty k Novému Dvoru až na katastr obce Krupá, leží dosud polomy a vývraty od prosince roku 1939. Lesní dělnictvo nemohlo zdolat způsobené škody sněhem, mrazy a vichřicí, ačkoliv lesní správa přibrala veškerou pracovní sílu, která se přihlásila k lesním pracím. A ještě stěží se ona práce zdolá v roce následujícím 1941. Pravé Boží dopuštění!

Jak v lesích, tak i v zahradách byla v roce 1939 a v roce 1940 napáchána mrazy, sněhy, mokrem a vichřicí obrovská škoda.

Roku 1939, 8. prosince, napadlo hodně sněhu a zem nebyla zamrzlá, pařila se, míza vnikla do korun stromů, přišel do rána krutý mráz a dílo zkázy bylo úplné, stromy zmrzly. V naší obci zmrzlo přes 1200 stromů.

Pisatel této knihy přišel mrazy těmi o 192 plodných krásných ovocných stromů, ačkoli ihned napadlý sníh se svou rodinou od stromů odházel na dva metry v poloměru. A co nezkazil rok 1939, dovršil rok 1940 ke zkáze úplné. Zvěř, zajíci, lesní králíci, koroptve, srnčí pomrzli. Roku 1939 a hlavně roku 1940 pro spoustu sněhu a kruté mrazy zajíci, lesní králíci, koroptve a srnčí téměř vyhynuli. Jiná léta, na zvěř u nás tak bohatá, úplně zašla. V roce 1940 nebylo spatřeno ani králíka lesního, ani zajíce, natož koroptev. I vysoká, tj. srnčí, uhynula. Jindy houf veliký srnců, srnek a kolouchů, v roce 1940 bloudí teď lesem tři kusy hladové, hubené, ubohé zvěře srnčí. K zániku zvěře pomohlo, že zvěř se vůbec nekrmila.

Dne 19. října 1940 měli svatbu Božena Prousková a Karel Havlovic. Ona dcera Boženy a Emila Prouskových v Chrášťanech, on syn Rudolfa Havlovice, zemědělce v Olešné. Sňatek měli v českomoravské kapli v Kněževsi v 11 hodin dopoledne.

Název Církve československé změněn. Jelikož se Slovensko od naší republiky odtrhlo, nechce nic společného s námi, nazývá se Církev československá pouze Církví českomoravskou. Však dlouho to trvat nebude! Říká se všeobecně!

Pokračování