Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Kronika obce

Na této stránce naleznete několik ukázek z první Pamětní knihy Chrášťan
kronikáře Václava Gregora. Kroniku psal od 20. do 60. let minulého století v čp. 81.

Celou kroniku postupně zveřejňujemě na této stránce.

Velký požár v roce 1929

Dne 3. října 1929 vypukl u Pavlíčka (čp. 24) o ½ 2 hodině odpolední požár. Vlak jedoucí z Rakovníka do Loun zapálil střechu slaměnou nad chlévy. Při panující tehdy vichřici oheň nebylo možno zdolat. Lidé byli téměř všichni na poli zaměstnáni vybíráním bramborů. Přesto, že oheň byl včas zpozorován, pro veliký žár nebylo možno stříkačku postaviti k rybníku. Již chytalo v čísle 23 „u Háků“ v pokoji. V čísle tom byl zaměstnán známý pokrývač z Olešné Josef Bařtipán. Bleskurychle vrazil do pokoje a oheň již se vzmáhající uhasil. V čísle 21 u Gustava Procházky hořel hnůj, rovněž v čísle 20 u Václava Divišovského hořelo pod kolnou dříví i hnůj. Hrdina Bařtipán měl mnoho práce, než zde oheň zdolal. Při panujícím obrovském větru létali ve vzduchu zvaní tak „ohniví holubi“, tj. hořící došky. Chlévy Pavlíčkovy byly pokryty slámou – došky. Těmito létajícími „ohnivými holuby“ rozšířil se oheň na stodolu čp. 16 velkostatku Josefa Heřmana, kde právě mlátili parním strojem. Lidé pracující ve stodole ani nezpozorovali, že stodola hoří, že střecha již jest zachvácena ohněm, stěží zachránili holé životy. Stodola rovněž pokrytá slámou byla obilím „nabita“, a tak měl oheň potravu. Bylo to smutné podívání – stroj byl v chodu a hořel. Strojník obsluhující mlátičku – jistý Bauer – s nasazením života vypustil páru z parního kotle a tím zabránil výbuchu. K požáru sjelo se hasičstvo z celého okresu a všichni měli moc co dělat, aby požár zdolali. Hořelo již „v ulici“, v čp. 64 u Číhařů, u Vojáčka v čp. 117 a jinde. Hasiči z Mutějovic přijeli s automobilovou stříkačkou, která měla největší podíl na zdolání ohně.

Jak Bedřich Pác zvonil za války německým vojákům

Dne 6. června 1940 bylo denně od pěti do šesti hodin odpoledne zvoněno na poctu německým vojákům. Bylo to nařízeno německými úřady. Náš zvoník Bedřich Pác pečlivě vykonával tento rozkaz. Vždy se za padlé při tahání zvonu nábožně modlil a přidal k tomu ještě nějaký ten otčenášek a k tomu několik minut zvonění – jen aby si už je Pán Bůh k sobě všecky vzal a my se jich zbavili… Zvoník Bedřich Pác z čp. 3 byl od narození mrzákem. Měl obě nohy nevyvinuté, chodil o dvou berlích, a tak si mohl něco podobného dovolit, troufnout, jak on říkal. Když zvonil, kolemjdoucí zcela srozumitelně slyšeli: „Pakáž mizerná, vrahové“ a jiné šťavnaté nadávky, „nejraději bych jim odzvonil všem“ a tak dále.

Letecká bitva 16. října 1944

Dne 16. října bylo krásné počasí, slunečno. Od Krupé hnalo se německé letadlo pronásledované americkým letadlem. Německé letadlo shodilo u svaté Rosárie sud na benzín, který spadl na pole Rudolfa Konopáska z čp. 28, když před tím shodilo velikou nálevku (trychtýř) z pytloviny „na Kopaninách“ na pole Václava Gregora, kroniáře, který tam oral a syn jeho mu poháněl dobytčata. Byla to krásná, ale velmi nebezpečná podívaná. Americké letadlo hnalo německé pod sebou a ustavičně střílelo. Střely z amerického letadla létaly, hvízdaly kolem, takže bylo nebezpečí, že bude někdo střelen neb dokonce zastřelen. Ale bohu dík, odneslo to letadlo německých gangsterů, které se zakymácelo a odletělo směrem na sever, kde pilot seskočil padákem a jeho letadlo letělo směrem k nádraží svojetínskému, kde se zřítilo do brambořiště, blíže Pavlčína, k naší veliké radosti.