Díl I. - část 51

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81
 

Rok 1937 (dokončení)

Dne 11. června 1937 od 2. hodiny do 3. hodiny odpoledne byla veliká bouřka a hrozné krupobití. Hlavně na „Dílcích“ a na „Kopaninách“ zle kroupy řádily – pak přes les na Nové Dvory a přeletěly na Kounov, aby tam dodělaly zlé dílo.

Dne 12. června odpoledne znovu řádila zle bouřka, přehoupla se na Lišany a tam byl usmrcen bleskem v kupě sena Ant. Sajner, muzikant, u nás známá osobnost.

Dne 13. června 1937 byla v Kounově otevřena slavnostně sokolovna. Akademie sokolské zúčastnilo se a také činně cvičilo mnoho sokolů i žen. Kounov byl tenkrát „v pohraničí“, a proto sjelo se z okolí mnoho sokolů i občanů, by posílili tamější utiskované Čechy od nadvlády německé.

Dne 20. června 1937 o 6 hodině ráno zemřel otec našeho obecního starosty František Kraus, domkář v. v., čp. 65.

Nálet – cvičení – na naši obec stanoven byl na 23. a 24. června 1937. C. P. O. – rozuměj „Civilní protiletecká obrana“ byla ponejprv v činnosti. Na ulici nesměl nikdo vkročiti, když byl hlášen přílet letadel na naší obec. Bylo zvoněno, troubeno na poplach.

Na sušárně chmele Václava Ibla, čp. 92, střídala se po dvouhodinové době hlídka; odtud je výborný rozhled do okolí, říkají jí „pozorovatelna“.

Dne 14. března r. 1937 zemřel v Brně náš rodák ze „selského pytle“, z čp. 33, Dr. techn. h. c. Ing. Josef Donát, spoluzakladatel bývalé firmy Bartelmus, Donát a spol. Byl bratrem místopředsedy Senátu Václava Donáta. Zemřelý byl známý mecenáš. Do školy naší daroval jako učební pomůcku obloukovou lampu. Zemřelý byl pochován dne 17. března 1937 o 2 hodině odpoledne v Brně.

Dne 17. ledna 1937 navrhnuto, by zakoupilo se stavební místo pro: obecní dům, Kampelička, stanoviště pro sbor dobrovolných hasičů, od Emila Gregora, hostinského a rolníka, čp. 12. Rozhodnuto místo stavební ono koupiti a ihned zahájiti s Gregorem Emilem, čp. 12, jednání.

Dne 15. října 1937 převzal starostenství náměstek Adolf Uher, domkář, čp. 59, po starostovi Emilu Krausovi, čp. 65; tento byl okresním úřadem zbaven dočasně úřadu až do ukončení soudního řízení. Otevřel hrob, lépe dal otevřít hrob předčasně, bez úředního svolení.

Zemřelí v roce 1937: Karel Sýkora, domkář, čp. 82, dlouholetý kočí, potom dělník na statku „u Pařízků“, čp. 22, byl stár 56 roků. Marie Lauberová, čp. 106, v stáří 71 roků. Václav Svoboda, „ze sušárny“, čp. 110, stár 59 roků. Marie Gregorová, 81 r. Anna Solarová, z Nového Dvora, 78 r. Ant. Ledvinová, z Nového Dvora, 77 r. Václav Růžička, bývalý dlouholetý starosta, 62 r. Marie Křečková, čp. 159, 50 r. Oldřich Kounovský, čp. 67, stár 69 roků. František Kraus, 77 r. Josef Hlaváček, čp. 154, stár 72 r. Helena Řepíková, čp. 111 – 57 r. Alžběta Rýglová, 73 r., z čp. 62. Ludvík Růžička, řečený všeobecně „Dreifůs“ pro jeho dřevěnou nohu, byl mrzákem, stár 73 roky, a bydlel napřed v obecním domě, čp. 8, a pak v čísle 56.

Spisovatel Václav Hornof

Dne 21. září roku 1840 narodil se v Kněževsi, čp. 59, učitel a spisovatel Václav Hornof. Jako hoch navštěvoval jednotřídní školu obecnou v Kněževsi, na kteréž toho času učil vzorný učitel František Spal. Nadaný hoch byl dán potom na reálku do Rakovníka a později na učitelský ústav do Prahy. Po dokončení studií působil Václav Hornof, učitel, v Panenské Týnici, jen krátkou dobu, poněvadž na jeho zdraví počal hlodati zákeřný plicní neduh; musel zanechati namáhavého povolání učitelského. Vrátil se proto domů k rodičům do Kněževsi, kdež se ujal nadšeně vzdělávací práce pro rodnou obec. Založil tam roku 1861 čtenářský spolek pod názvem Beseda, přičinil se o založení obecní knihovny, kterou sám řídil několik let. V Besedě působil jakožto režisér. Od roku 1864 vykonával veškeré písařské práce při obecní správě; bylo to všeobecné přání obecního představenstva. Milou jeho prací bylo zapisovati důležité události do pamětní knihy obce kněževeské. Učitel Václav Hornof byl činným i literárně, rád se zabýval dějinami a proto napsal učebnici „Dějepis pro školu obecnou“. Byl i básníkem, vydal sbírku básní zvanou „Růženeček“ a uveřejňoval mnohé své básně v různých časopisech. Přispíval do Palečka, založ. r. 1872 (viz Světozor, r. 1930, sešit 35); jeho básně ve Světozoru, Rodinné kronice aj. Prózou vydal četné povídky a četné překlady povídek z ruštiny a němčiny. Byl též velmi dobrým hudebníkem a zabýval se i malířstvím (viz Ottův slovník naučný, XI. díl, roku 1897, str. 632). Pro chorobu na sklonku svého života žil u své sestry a švagra Františky a Antonína Donátových, čp. 31, v Chrášťanech, kdež zemřel 6. března r. 1874 tuberkulózou plic ve věku 34 let. Pohřben byl na hřbitově kněževeském a studenti ozdobili jeho hrob pěkným pomníkem v podobě jehlance, na němž stojí napsáno: Zde odpočívá Vácslav Hornof, učitel a spisovatel. Z vděčnosti postavili kněževeští studující. (Tato stať vypsána byla kronikářem z Vlastivědného sborníku Rakovnicka a Křivoklátska, str. 178).

Procesí přespolní, které se vyhrnulo ze Senomat, podle svaté Anny, kterou nesly čtyři ženy oděny v bílé, kytičkované řásné sukně, modré jupky a bílé hedvábné šátky a podle zpěváka Zajíčka, který šel vedle průvodu, vyhlášeného to předříkávače s hlasem jako zvou a vousem po pás, poznali, že to jsou chrášťanští. Bylo to roku 1827pouť petrovickou (= první neděle v červenci). Tento Zajíček měl pověst daleko široko jakožto dobrý předříkávač o procesích a dobrý zpěvák. Byl trnem v oku jiným předříkávačům, hlavně senomatského Trnky.

Pokračování