Obec Chrášťany
Chrášťany

Díl I. - část 43

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81
 

Rok 1927

Tohoto roku dne 6. dubna k šesté hodině večerní přihnaly se děsivé mraky, hrom bil, děsná bouřka, nad krajem naším mraky věčně stály a bouřka ne odejít. Hrozný lijavec, průtrž mračen, které zde „vypadly“ zcela. Nebylo pamětníka, co spadlo vody.

Dávka ze psů Kč 10 ročně stanovena ve schůzi obecního zastupitelstva dne 13. března 1927.

V této schůzi byl zvolen Václav Gregor členem místního školního výboru a zde zvolen místopředsedou.

Rovněž na této schůzi a později ze dne 14. srpna 1927 usneseno zříditi na Novém Dvoře hasičský sbor.

Dne 12. června 1927 zemřel patriarcha biskup církve československé Dr. Karel Farský.

Umřel sedlák – písmák. V pátek dne 27. května roku 1927 zesnul klidně v Pánu v Chrášťanech v čísle 81 u Rakovníka starý sedlák-písmák Josef Gregor. Dočkal se ještě toho, čeho si tak vroucně přál, zvolení Masaryka prezidentem. Zaradoval se: „Chvála Bohu, zvítězili jsme,“ a brzy dodýchal… Byl jako ten antický posel řecký, který po vítězství Řeků nad nepřáteli přiběhnuv na náměstí aténské zvolal: „Zvítězili jsme!“ A klesl mrtev k zemi. Jako onen stařičký Simeon, který spatřiv v chrámě jeruzalémském dítě, Krista, zvolal: „Nyní propouštíš, Pane, služebníka svého v pokoji, neboť viděly oči mé světlo. V pondělí dne 30. května roku 1927 odpoledne o třetí hodině vyprovázelo jej na cestě poslední ohromné množství lidu místního i z celého širokého okolí, aby vzdali poslední poctu člověku, jakých málo, a jejichž odchod zařezává se do duše na mnoho a mnoho let. Kdo byl starý Gregor? Krátce řečeno: Sedlák-písmák. Nebyl velikánem, jehož jménem by se zachvívala vlast, byl však velikým Čechem, takovým zapadlým vlastence a mužem ryzího srdce, věrným synem vlasti své. Ještě nedávno dlel mezi námi, já s ním mluvil – vetchý sice na těle, ale čilý na duchu. A dnes? Mrtva, ta šedivá, ale bystrá a sečtělá hlava, která ráda přemýšlela, usuzovala, osnovala plány a spřádala sny naší národní budoucnosti. Mrtvo srdce, už nebude tlouci vřelou láskou k vlasti – otčině drahé – k rodné obci, jejíž blaho, rozkvět a dobrá pověst byly mu nade vše. Není zahrádky v obci, ba i v okolí, aby tam nebylo stromu od něho. Není parku ani aleje, aby tam nebyl strom neb keř jím vypěstovaný. Když v roce 1915 pomýšlela obec na zřízení Husova parku, bylo usnesení obecního výboru jednomyslné. A jednomyslné usnesení bylo, aby Josef Gregor se ujal tohoto návrhu a památník Husův i park zřídil. A starý Gregor to zařídil. V okolí Chrášťan je několik pěkných, památných soch, které znovu zřídil a nápisy na nich obnovil, ne snad z bigotnosti, ale proto prostě, že byl nesmírným milovníkem a také sběratelem starožitností, z nichž doma měl malé muzeum. Co nalezl, nejen uschoval, ale také popsal a zapsal. Bylť kronikářem své obce, svého rodu, zaznamenal každou pověst, zkazku, událost, název, jméno, děj a všechno, co mělo nějaký vztah k tomuto venkovskému životu, jeho lidu, radostem i strastem. Celá kronika, krásným, stojatým písmem napsaná, bude, jsouc svázána, tvořit velikou knihu. Krátce před vypuknutím světové války navštívil Gregora z Prahy známý archeolog, můj bývalý profesor tragicky zemřevší Dr. prof. Ladislav Píč s profesorem Šmahou a učitelem Rennerem, oba z Rakovníka. Přišli se podívat na jeho starožitnosti. Vyptávali se ho, kde kterou věc nalezl, jak ležela, a on vyprávěl se zápalem. Profesor dr. Píč se zamyslí, podívá, oči vlhnou, a praví: „Takových lidí na venkově máme málo!“ A přitom mu kladl ruku na rameno. Ale tím není ještě vyčerpán výčet jeho činnosti. Členem obecního zastupitelstva byl přes 25 let, starostou Sokola též, od založení místní kampeličky jejím starostou, zakládajícím členem a dlouholetým pokladníkem Sboru dobrovolných hasičů a znamenitým muzikantem, který hrával ne z výdělku, ale z lásky k umění. Však mu hraje na poslední cestě 76 hudebníků a 52 hudebníků starých již a jdou špalírem kolem rakve jeho; tudíž dohromady 128 hudebníků.

A veškerá jeho činnost a působnost mu nevadila, aby snad nekonal svoje povinnosti jako otec a hospodář k své usedlosti i velmi četné rodině. Ale především svatou mu byla povinnost k národu a vlasti. Jak se těšil z nabyté svobody. On v onen památný den 28. října 1918 již o ½ 10 hodině dopoledne vyvěsil na školní budově českou vlajku, ač nebylo ještě nic „úředního“ publikováno.

Od onoho krásného bouřlivého jara národa našeho, kterého dopřáno mu bylo dočkati se osvobození lidu z poroby staleté a zříti jeho sen vyplněný, až do dne posledního svého života zachoval si ryzí idol lásky k domovině a jejímu lidu a to tím více, čím více lhostejnosti a vlažnosti kolem sebe viděl.

Ten krásný sen mládí, jímž unesen byl při tom těžkém probíjení se životem, ten neopouštěl jeho duši ani ve stáří, které vyznalo a nezapřelo pravdu a nezradilo čest husitského praporu. Pravý táborita – bojovník boží. Jak se radoval z našeho hnutí a ze vzrůstu církve československé.

Škoda, přeškoda toho srdce ryzího, zlatého, že přestalo žíti a hnilobě odevzdáno jest… Kéž by možno bylo je vyjmouti, oživiti a všecky syny a dcery tohoto kraje jeho částkami poděliti, aby všichni zaníceni byli láskou k rodu svému a drahé domovině.

Kamarádi – muzikanti! Loučím se s vámi – už nepřijdu nikdy mezi vás – zahrajte mě naposledy tu mojí českou píseň! Rozezvučely se tóny velebné písně: „Čechy krásné, Čechy mé!“, kteroužto píseň zahrála kapela Josefa Holýho, kapelníka z Chrášťan čp. 109, a poté zahrála kapele rakovnického kapelníka Ladislava Adámka píseň, kteroužto zemřelý měl nejraději a často ji hrával: „Nad Berounkou pod Tetínem“.

Na konec pohřebního aktu se obě kapely spojily a mohutné hudební těleso v síle 76 hudebníků společně zahrálo milému kamarádovi a vzácnému druhu „Kde domov můj“. Jedno oko nezůstalo suché. Každý truchlil a vzpomínal. Pohřbu Josefa Gregora zúčastnilo se mnoho tisíc osob z domova i z dálného, širokého okolí. I starosta města Nového Strašecí Karel Ferd. Topinka, ředitel školy ve výslužbě, dávný dobrý přítel zemřelého, pronesl nad jeho hrobem dlouhou krásnou řeč. Mimo to se rozloučil se zemřelým za kolegy hudebníky tajemník odbočky rakovnické i hředelské, jímž byl zemřelý členem, kolega Beneš z Rakovníka a mnozí jiní řečníci, kupříkladu za Sokol, za sbor dobrovolných hasičů, za kampeličku aj.

I časopis „Dějiny českého venkova“ přinesl krásnou lokálku a vzpomíná na zemřelého; i časopisy rakovnické se rozepsaly o Josefu Gregorovi. Dlouho bude vzpomínáno na něho, na jeho dobrotu. Ochotně milerád každému dobře poradil, mnoha a mnoha žádostí lidu zdejšímu zdarma psával. Lidé chodili k němu na poradu jako k advokátovi. Byl rozumným a zkušeným v každém směru. Sám nemaje na růžích ustláno, chudině pomáhal. Potah, různé stroje atd. každému rád úplně zdarma půjčoval. A co se nahrál na svůj oblíbený nástroj – basu – zadarmo po celém okrese.

Budiž mu ta rodná česká země, kterou tolik miloval, lehkou!

Tak napsal časopis „Český zápas“ ze dne 15. června 1927, jehož zpravodaj se zúčastnil pohřbu Josefa Gregora, písmáka v Chrášťanech čp. 81.

Zima roku 1926 a roku 1927 byla krásná. V lednu roku 1927 svítilo sluníčko jako v létě. Lidé pracovali na poli bez kabátu. Vysazovaly se stromy.  Pisatel této knihy Václav Gregor vysadil zahradu a oplotil za pomoci jeho otce Josefa Gregora a spoludělníka Josefa Vestfála, domkáře, čp. 146. Vysázená zahrada jest vedle Jos. Václava Rolla, čp. 94 („za pastuškou“).

Naše obec si vypůjčila od Okresní hospodářské záložny v Rakovníku 60 000 Kč na dostavbu elektrické sítě v Novém Dvoře a na naší 10 000 Kč.

V roce 1927 stál 1 q ječmene 197 Kč, 1 q žita stál 225 Kč.

Zemřelí v roce 1927: Chalupa Václav, 71 roků, bydlel v čísle 74, bývalý krmič dobytka u knížete Fürstenberga – Vojtěch Korb, 81 roků, výměnkář, čp. 38 – Josef Gregor, 72 roky stár, v čísle 81 (sedlák – písmák) – Ambrož Voigt, 70 roků, rolník, čp. 73 – František  Štroner, 69 roků, výměnkář, čp. 14 – Koten Frant., sebevrah, 26 roků stará – Kubátová Frant., domkářka, čp. 46, 38 roků stará.

Úřadoval Emil Kraus, starosta obce.


Pokračování

Kronika

Kronika obce

Interaktivní mapa

Ch

nahoru