Díl I - část 4

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81
 

Naše obce vyhořela

Dne 9. dubna 1844 obec naše vyhořela. Požár vznikl ve statku Josefa Haunera, čp. 22 a 23., prý zedník při stavbě domu tenkráte zazdil trám do komína a ten chytnuv, způsobil obrovský požár. Avšak dle jiné verse selka Haunerová škvařila sádlo – někam si poodběhla – nastal výbuch, sádlo chytilo a odtud ten zhoubný požár. Za velkého větru přenesl se oheň na stavení sousedů, odtud dále a v krátké době bylo 13 statků v plamenech. Jelikož stavení a hlavně stodoly byly ze dřeva a pokryty slamou, měl oheň vydatnou potravu.

Vyhořeli: 1. Josef Hauner, čp. 23 (zde požár vypukl) – vyhořel úplně; 2. Jedlička, čp. 29, vyhořel úplně, nyní je tam Fr. Pochman; 3. J. Gallerach, čp. 30, vyhořel úplně, nyní je tam Jar. Gallerach; 4. Kadlíček, čp. 31 (snad K. Tregler), vyhořel úplně, nyní je tam Emil Landa (dříve Nágl); 5. Řepovic, čp. 32, vyhořel úplně, nyní je tam Bohuslav Pánek; 6. Tomáš Donát, čp. 33, vyhořel úplně, nyní je tam Antonín Rýgl; 7. Bauer, čp. 34, shořela stodola a kůlna, nyní Frant. Bauer; 8. Hauner, čp. 35, vyhořel úplně, nyní Valenta Haunerová, 9. Šula, čp. 37, úplně vyhořel, nyní Josef Šindler; 10. Řenč, čp. 38, stodola a kůlna, nyní Josef Novotný. Odtud dále oheň šířiti se nemohl, neboť mezi číslem 38 a čp. 81 stávala veliká zahrada s mohutnými, košatými stromy a ty zabránily létajícím „ohnivým holubům“ (létající hořící došky za panujícího velkého větru). Zde v čp. 81 bydlel Václav Kučera – pak Josef Gregor, a teď Václav Gregor, rolník a kronikář této knihy.

Z druhé strany vyhořeli: 11. Červený Frant., čp. 21, úplně vyhořel, nyní Gustav Procházka; 12. Holý, čp. 20, úplně vyhořel, nyní Jos. Holý, čp. 109; 13. Holeček, čp. 19, úplně vyhořel, nyní Adolf Růžička (Štyler A.).

Obytné stavení, stodoly i kůlny, byly úplně ze dřeva a pokryty slaměnými došky, takže oheň při panujícím velikém větru měl vydatnou potravu. Někteří si svůj skromný majetek vynesli z hořících objektů na náves, ale i tam jim všecko při obrovském větru shořelo. Někteří byli okamžitě žebráky.

Pomoc pohořelým

Druhý den nato ihned přijížděly z okolních vesnic povozy a přivážely potraviny i píci pro dobytek, aby bída na pohořelé nedolehla. V několika dnech přivezeno bylo z okolních vesnic sta a sta for opuky; zejména: Veclov, Svojetín, Pavlčín, Milostín, Nesuchyň, Mutějeovice, Krupá, Hředle, Lišany, Krušovice, Lužná, Olešná. Kámen vozili občané z Přílep, Šanova, Senomat. O vápno bylo zle, dráhy ještě nebyly. Někteří prozíraví hospodáři přemýšleli, jak nabýti vápna ku stavbě. Věděli, že v Kortnách a odtud směrem na západ jest v polích vápenný kámen, ze kterého by se dalo pálit vápno. A někteří přikročili ihned k dílu.

Vápenné pece

Postavili vápenné pece, roku 1844. Na parcele 128 Matěj Konopásek, čp. 28, na parcele 1266 Josef Holý, čp. 24 (u Krištofů), na parcele 1295 J. Jedlička, čp. 29 (nyní Fr. Pochman). Když pece byly postaveny, přikročeno k lámání kamene, ten svážen do pecí a v několika dnech vápno tu bylo hotové. Je zajímavé, jak tenkrát sobě navzájem jeden druhému pomáhal. I ti rolníci, kteří nebyli ohněm postiženi, svým sousedům postiženým bezplatně, z lásky, s ochotou. O vápno se spravedlivě rozdělili. Rovněž i stavební dříví za pomoci druhých obcí, již předem uvedených, bezplatně jeden druhému pomáhali přivážeti. Mnohý pohořelý měl za kratičkou dobu své obydlí i s příslušenstvím znovuzřízeno.

Hlad

Hlad v naší obci roku 1844 panoval, a to krutý hlad. Zjara toho roku i další měsíce byla taková bída a hlad, že lidé v naší obci jedli i trávu. Z hladu přepadli naši občané v „ulici“ před číslem 55 formana, který vezl kamsi brambory na fůře. Brambory jemu vzali. Nastalo veliké vyšetřování, při kterém vzal všecko na sebe Josef Švarc, který tu „v ulici“ bydlel. Byl za to několik měsíců žalářován. Nic nepomohlo, že má početnou rodinu, ta že hladoví, že má mnoho malých dítek… nic mu nepomohlo. Byl zavřen, jeho žena vypovězena z bytu i s malými dětmi. Byt nikde nesehnala, musela se odstěhovat do jámy pískové a tam po dobu žalářování svého muže musela bydlet v díře, jako žena rebulanta. Když byl její muž Josef Švarc z vězení propuštěn, na přímluvu rychtáře Josefa Haunera, čp. 23, byl zase i s rodinou přijat mezi občany zdejší a byt mu opatřen.

Pokračování